„Byl jsem v Tutovce 1995“ – příběh sázkaře
07.12.2014. Před několika dny jsme vás informovali, že loterijní společnosti vážně uvažují o oživení legendární loterie Tutovka ze začátku 90. let minulého století. Jak vše vypadalo a probíhalo si můžete přečíst v příběhu sázkaře M. H. z Vrchlabí, který se v srpnu 1995 dostal do televizního vysílání Tutovky.
Jak jsem se dostal do Tutovky. V období od března do července 1995 jsem si koupil asi 20 losů do Tutovky. Myslím, že jeden los tehdy stál již 20 Kč (dříve 10 Kč). Pokud se po setření losu objevily tři stejné částky, například 50 Kč, tak to byla Vaše výhra.
Pokud tam byly vyobrazeny tři obrázky televize (přímo televizního přijímače), tak se na zadní straně losu vyplnilo jméno, příjmení a celá adresa a poslalo se to poštou do Sazky.
Na některých losech jsem měl malé výhry, na některých nic a asi 10 losů (ústřižků) jsem průběžně posílal do Sazky. Dlouho se nic nedělo, až koncem července jsem dostal pozvání na finále, které se konalo 08.08.1995 v Kladně.
Tuším, že účastníky dalšího kola losovali jednou měsíčně z obrovského množství losů. To, že mě vylosovali z obřího bubnu, jsem považoval za malý zázrak. Pak jsem od Sazky dostal výše zmíněný doporučený dopis, že jsem byl vylosován, a že se mám v uvedený den do 11.00 hod. dostavit do sportovní basketballové haly v Kladně.
Kuriózní bylo, že jsem zbylou část losu roztrhal a hodil do koše, ale náhodou jsem ho našel a slepil, ale oni ho na místě stejně nakonec nechtěli.
Jedna část losu s adresou se odstřihla a poslala, zbylou část si měl sázkař uschovat. Do sportovní haly na okraji Kladna jsem dorazil asi v 10.30 hod. Kdybych přijel po 11:00 hod., tak bych měl smůlu, poněvadž na místě čekali náhradníci. Každý za to čekání nakonec dostal 1 200 Kč, v případě, že nemohl nahradit chybějícího vylosovaného účastníka.
Úmorné byly tři zkoušky, kdy jsme se museli povinně smát, tleskat a povzbuzovat své spoluhráče, kteří se dostali na výherní pódia o vyšší výhry – prostě to mělo potom v přímém přenosu vypadat „krásně“!
Naše skupina měla žlutá čísla a druhá skupina modrá. Pamatuji si, že jsem si vylosoval při vstupu žluté číslo 77. Služba u vchodu nás pouštěla podle čísel, která musela být přišpendlená na oděvu – byla to taková kulatá, plechová, smaltovaná placka.
Pořad uváděla Lucie Výborná a Petr Jančařík. Během dne byly dvě zkoušky ve 13:00 a 15:00 hod, potom generálka v 18:00 hod. a asi kolem 21:00 byl na TV Nova přímý přenos. Mezitím přestávky, venku procházky a občerstvení na vlastní náklady v takové malé restauraci. A postupné, zvyšující se napětí, jak a pro koho dopadne finále v přímém přenosu v televizi.
Dosti nepříjemní byli asi tři kameramani s přenosnými kamerami, kteří nás natáčeli někdy až z bezprostřední blízkosti, aby to bylo „akční“… A to při všech zkouškách i ve finále. Takže tak to tenkrát bylo, prostě mega akce.
Z toho soutěžení jsem nakonec dostal 4 500 Kč. Po skončení přenosu přímo v hale chodily hostesky a všechny nás hotově vyplatily – podle toho, kolik nám náš borec na hlavním pódiu vytočil na velkém kole štěstí! Znovu se opakuji, byla to show…
Bratr na mě čekal s autem a po skončení mě dovezl domů, za benzín si řekl 700 Kč. Doma televizní přenos sledovala celá rodina, dokonce jej nahrála na VHS kazetu.
Domů jsem tenkrát přijel totálně psychicky vyčerpaný, ale nikdy na to zase nezapomenu. Soutěžící sedící pode mnou tenkrát vyhrál auto, červenou Mazdu 323F. Měl si klíčkem vybrat jednu ze tří na pódiu – vybral si prostřední, ta začala blikat a tím pádem byla jeho.
Mohlo by vás také zajímat
→ Stírací loterie Tutovka z 90. let – pravidla, historie, ukázky losování a reklamního shotu;
→ Stírací losy;
→ České, zahraniční a nadnárodní číselné loterie – pravidla, pravděpodobnost výhry;
→ Jak se hodnotí šance na výhru v loterii;
→ Žebříček loterijních her podle dlouhodobé šance na výhru;
→ Pravděpodobnostní problém tří dveří.