Skořápky
Skořápky jsou známou hazardní hrou, jejíž princip je velmi jednoduchý. Obsluhující hry – skořápkář – míchá tři skořápky, pod jednou z nichž je ukryta kulička. Úkolem sázejícího je uhodnout, kde se kulička nachází a v případě úspěchu je mu vyplacena rovná sázka. Hra má punc nepoctivosti a dokonce takto byla označena i soudně. Obstojí zcela argumenty soudu?
Na úvod ještě dodejme, že název hry Skořápky byl zřejmě odvozen od skořápky ořechu. Dokonce i v angličtině se hra nazývá shell game (shell = skořápka, krunýř, lastura). Skořápky však mohou mít i podobu kelímků či kalíšků. V praxi jde však vždy o to, že jsou tři a pod jedním z nich je ukryta obvykle kulička (opět může to být i jiný předmět).
Pravděpodobnost výhry
Než se budeme zabývat nepoctivostí hry a argumenty soudu, které vedly k tomuto výroku, podívejme se nejprve na jednoduchou matematickou analýzu Skořápek. Máme tři skořápky a jednu kuličku. Pokud bychom bez ohledu na reálnost této situace předpokládali ryzí poctivost skořápkáře, pak snadno určíme, že pravděpodobnost výhry je 1/3 a pravděpodobnost prohry 2/3.
Dlouhodobě by tato hra skořápkáři přinášela zisk 1/3 z přijatých sázek či 33,33 %. To je opravdu slušný výdělek, ale nikoliv největší, který lze docílit (legálně) v hazardním průmyslu, ale to zatím ponechme stranou. Stejně tak i fakt, že tento výdělek by mohl být nižší, pokud by byl skořápkář málo zručný (velmi nepravděpodobné), nebo mnohem vyšší, pokud by podváděl (velmi pravděpodobné).
Podvádění a triky ve Skořápkách
Podvádění a psychologické triky jsou běžnou praxí ve Skořápkách. Jde o směsici zručnosti skořápkáře, který je schopen kuličku schovat v prstech nebo v dlani a umístit pod kteroukoliv skořápku, ale i o dobře sehrané divadlo.
Skořápkář většinou nehraje sám, ale má jednoho i více pomocníků, tzv. volavek. Skořápky se často hrají (či hrávaly) přímo na ulici, tržištích, poutích a jiných rušných místech. Volavky mají přilákat kolemjdoucí ke hře a podporovat je v sázení. „Nechcete si také vsadit, pane? Teď jsem dvakrát po sobě vyhrál, dejte to jako já…“
Ještě rafinovanějším způsobem, jak přilákat nového hráče, je hrát záměrně špatně, prohrávat. Volavka počítá s tím, že hráč si pomyslí: „Ten to ale hraje blbě, kulička je přece tady…“ a vsadí si sám. Přitom, jak jsme řekli, skořápkář je pánem situace. Na to je třeba pořád myslet. Často dají hráči okusit, jak snadno lze vyhrát a pak jej oberou o vše, nechá-li se. Atmosféru dokresluje také samotný skořápkář, který často mává tisícovkami v ruce. Tím útočí na podvědomí hráčů: zde jsou peníze, vezměte si svou výhru.
Velmi vtipně celou skořápkářskou scénu zachycuje český film U mě dobrý s Bolkem Polívkou a celou řadu výborných herců.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
V roce 2007 Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání skořápkáře, který dostal podmínku za provozování Skořápek na pouti v roce 2005, a jeho trest potvrdil. Soudce mj. uvedl, že Skořápky jsou hrou nepoctivou, neboť účastníci nemají rovné postavení, že skořápkář má dvojnásobnou šanci na výhru (2/3 oproti 1/3 sázejícího), a že člověk není schopen sledovat, kde se kulička nachází – zdroj a bližší popis případu v článku Skořápky jsou nepoctivé a trestné, rozhodl soud na idnes.cz.
Předem a pro rozptýlení všech pochyb říkáme, že v žádném případě nepodporujeme jakoukoliv formu podvádění. Přesto argumenty soudu jsou z našeho pohledu velmi liché. Podívejme se na to podrobněji.
Účastníci nemají rovné postavení?
A v které hře mají účastníci rovné postavení? Je podstatou hazardních her, že provozovatelé hazardu mají nad hráčem vždy určitou výhodou. A je to tak správně, neboť z dlouhodobého hlediska by nešlo toto podnikání provozovat ziskově. U Skořápek je výhoda dříve uvedených 33,33 % (v případě poctivého provozování). Například u francouzské rulety je to jen 2,7 %, u americké zhruba dvojnásobek, u kostkové hry Sic Bo se výhoda kasina může také přiblížit až 30 %, ale například u loterijních her se běžně pohybuje okolo 50 % (včetně donedávna státem provozované Sportky)!
Člověk není schopen sledovat přesuny…
Za prvé, proč by to bylo nutné? Hra by se dala nabízet i tak, že sázející by stál zády. Skořápkář by skutečně umístil kuličku pod jeden z kelímků. Sázející by si vybral jeden kelímek a v případě úspěchu by dostal vyplacenu rovnou sázku (tj. pokud by vsadil tisícovku, vyhrál by tisícovku čistého). Pokud jde o poctivost, tuto hru bychom si mohli představit jako určitý výherní automat. To by i bez podvádění zajišťovalo automatu-skořápkáři dlouhodobý zisk 33,33 %. A opět, zisk je to přiměřenější než u loterií.
Za druhé to možná svědčí o určitém (nebo alespoň zdánlivém) nepochopení hry soudcem. Míchání kelímků je naprosto irelevantní divadlo. Na druhou stranu se jedná o vytváření iluze, že je snadné vyhrát a uvádění hráče v omyl a následně přímo o podvod – manipulace s kuličkou dle libosti zručného skořápkáře. Podvod je však třeba prokázat, i když je to v tomto případě téměř zhola nemožné. Neměli bychom se ale smiřovat s tím, že někdo řekne „v této hře se prostě podvádí“, a tak ji postavíme mimo zákon – z pohledu práva je to značně problematické a nebezpečné (odsuzování bez důkazů).
Co tedy ale soudu zbývá? Divíme se, že hlavním argumentem soudu nebylo nelegální provozování hry bez licence apod., máme přece loterijní zákon. V tomto případě by nebylo, co namítat.
Nejlepší hráč Skořápek? Kočka!
Před závěrem trocha odlehčení. Prohlédněte si následující video. Kočka jménem Kido neomylně odhalí, pod kterým kelímkem se nachází „kulička“. Zvládne to dokonce i se čtyřmi kelímky. Otázkou je, jestli kočka vidí nebo slyší pohyb kuličky. Nicméně na videu jsou úžasné hned dvě věci: za prvé, že kočka pochopí, o co ve hře jde, a za druhé, že je ochotná si hrát. Bavte se.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=GoXHVs65NFQ.
Závěr
Skořápky jsou hra, kterou určitě nelze doporučit, a to nejen proto, že jsou nelegální, i když dle našeho názoru je nepoctivost odůvodněná nepřesvědčivými argumenty. Byla to jen teoretická úvaha a objektivní srovnání s ostatními hrami, nikoliv obhajoba podvodů, ke kterým v praxi zhusta dochází. Hráči samotní by měli odolat pokušení snadného zisku a prostě Skořápky nehrát. Žádný zákon totiž nikdy zcela neochrání před lidskou naivitou či hloupostí.
Hra není asi ani příliš vhodná pro zábavu mezi přáteli, neboť existují jiné hry, kde je výhoda „bankéře“ nižší. Přátelé se asi nemusí tolik „škubat“, ať již hrají o peníze, nebo o panáky. I když o přiměřenosti zisku bylo výše také pojednáno.
Na ulici můžete pouze prohrát. Dokonce, i kdybyste náhodou vyhráli (resp. vám to v prvních hrách bylo umožněno), není jisté, že o své peníze nepřijdete někde za rohem…
Shell Game aka Thimblerig