Mariáš – pravidla, druhy mariáše, sázky a flekování
Mariáš je oblíbená karetní hra o peníze, kterou obvykle hrají tři až čtyři hráči – jde o tzv. volený a licitovaný mariáš, nebo lze hrát i zjednodušený, tzv. lízaný, mariáš pro dva hráče.
Karty na mariáš
Mariáš se hraje s balíčkem 32 karet německého typu (žaludy, listy/zelené, srdce/červené, kule/koule). Karty mají hodnoty 7 – 8 – 9 – 10 – spodek – svršek – král – eso. Hra vznikla v Německu na přelomu 18. a 19. století, ale její název pochází z francouzské hry (a slova) mariage, které v překladu znamená svatba. Tímto slovem, v češtině mariáš, se označovala tzv. hláška (více viz níže), kterou tvoří dáma a král ve stejné barvě v rukou jednoho hráče. Připomeňme, že u francouzských karet je kluk (J) namísto spodku a dáma (Q) namísto svršku, král (K) zůstává králem. Při hraní mariáše s německými kartami, označovanými též „mariášky“, tedy hlášku tvoří svršek a král.
Pravidla mariáše, cíl hry
V mariáši jsou hráči rozděleni do dvou protistran, které soutěží o to, kdo uhraje více bodů nebo zda se podaří uhrát zvolený způsob hry či závazek. Právě možnost brát na sebe závazek, tím i riskovat, že se nahlášená hra podaří, či nepodaří, činí hru velmi zajímavou. Dále u nejoblíbenějšího voleného (i licitovaného) mariáše je kouzlo v tom, že jeden hráč (aktér) hraje sám proti dvěma hráčům, hrajícím společně (obránci). Přitom role se po odehrání hry střídají.
V mariáši jsou dvě základní pravidla – ctít barvu a přebíjet. Hráč musí ctít barvu, které byla prvně vynesena a současně musí kartu přebít, má-li na ruce silnější kartu. Nemá-li silnější kartu ve vynesené barvě, může odhodit jakoukoliv kartu ve vynesené barvě. Nemá-li barvu vůbec, musí hrát trumfovou kartou (a případně přebít trumfovou kartu předchozího hráče). Nemá-li ani vynesenou barvu ani žádný trumf, může odhodit jakoukoliv kartu.
Varianty hry
Základními variantami mariáše jsou mariáš volený a licitovaný, určené pro tři hráče, kteří se přímo účastní hry. Volený a licitovaný mariáš lze hrát i ve čtyřech, avšak jeden hráč vždy tzv. pauzíruje (ten, který hrál předtím sám).
Označení hráčů, míchání karet, průběh hry
Hráče v mariáši označujeme z pohledu rozdávajícího. Po levé ruce má forhonta, po pravé zadáka. Mariáš je hra, kde se role střídají. Po odehrání hry role rotují ve směru pohybu hodinových ručiček, tzn., že z forhonta se stává rozdávající atd.
Karty se v mariáši míchají pouze na počátku hry. Zamíchání karet v průběhu hry je považováno za prohřešek proti pravidlům, tzv. renonc, za který se platí pokuta. Hromádky karet, které leží na stole po odehrání kola, má právo sebrat pouze nový rozdávající. Karty poskládá na sebe (nesmí je míchat) a požádá zadáka o sejmutí (skopnutí). Zadák musí sejmout minimálně dvě karty od vrchu nebo od spodku hromádky a samozřejmě je nesmí nijak odpočítávat.
Hodnoty karet v mariáši. Bodované karty
Výše jsme naznačili, že protistrany v mariáši bojují o to, kdo získá více bodů. Bodovanými kartami jsou desítky a esa – hráč (či strana), který je uhraje, tj. vezme v hromádce, získá za každou desítku nebo eso 10 bodů. Deset bodů dále získá ten, kdo uhraje poslední hromádku (někdy se nazývá ultimo). Proto se v každé hře vždy hraje o minimálně 90 bodů (4 esa, 4 desítky, 1 poslední hromádka).
Dále lze získat body za dříve zmíněné hlášky – „mariáše“, podle kterých je hra pojmenována. Hlášku má hráč, který má na ruce svrška a krále ve stejné barvě. Přitom trumfová hláška má hodnotu 40 bodů, hlášky v ostatních barvách mají hodnotu 20 bodů. V jedné hře lze tedy získat maximálně 190 bodů (4 esa, 4 desítky, 1 poslední hromádka po 10 bodech + trumfová hláška za 40 bodů + 3 hlášky v ostatních barvách po 20 bodech = 190 bodů).
Ohlášení hlášky se provádí tak, že jednu z karet (svrška nebo krále) hráč položí na své hromádky (štychy) lícem vzhůru, tj. viditelně. Bere se to, jako by tuto kartu odhodil na stůl. Druhou kartu z hlášky hráč odhodí běžným způsobem kdykoliv v průběhu hry.
Hierarchické pořadí karet v běžné mariášové hře je tedy následující: 7 – 8 – 9 – spodek – svršek – král – 10 – eso. Desítka, jakožto bodovaná karta, je druhou nejsilnější kartou hned po esu. Síla ostatních karet je klasická.
U, řekněme, doplňkových her mariáše, jako jsou betl (malý) či durch (velký), o kterých bude pojednáno níže, je pořadí karet naprosto klasické: 7 – 8 – 9 – 10 – spodek – svršek – král – eso. V betlu a durchu se nehraje na body, a tudíž desítka má svou obvyklou hodnotu.
Druhy her a jejich hodnota (sázky)
V mariáši existuje několik druhů her, uvedených v tabulce níže. Hry jsou odstupňovány podle toho, jak je složité je uhrát. Hráč, a tím je hra zajímavá, na sebe může vzít závazek, že se mu podaří uhrát nějakou vyšší hru. S tím logicky souvisí i výše sázek – zvedá se. Slovem „lepší“ je charakterizována hra, když jsou trumfy v červené barvě (srdcích) – sázka je dvojnásobná oproti jiným barvám, jinak podstata hry zůstává naprosto stejná.
| Druh hry | Sázka (sazba, ohodnocení hry) |
|---|---|
| Hra | 1 |
| Lepší hra | 2 |
| Sedma | 2 |
| Lepší sedma | 4 |
| Stovka | 4 |
| Lepší stovka | 8 |
| Stosedm | 4 + 2 |
| Lepší stosedm | 8 + 4 |
| Betl | 15 |
| Durch | 30 |
| Dvě sedmy | 40 |
| Lepší dvě sedmy | 80 |
Mariáš se hraje o peníze. Dodá to hře větší šmrnc a závažnost, než kdyby se hrálo jen na body. Hráči se na počátku hry mohou domluvit na libovolné základní sázce/sazbě. Například pokud by hráli „korunový“ mariáš, sazba za hru by byla 1 Kč, za lepší hru 2 Kč atd. – viz tabulka výše. Nejčastěji na turnajích se hraje tzv. „dvacetníkový“ mariáš, sazba za hru je potom 1 × 0,20 Kč, za lepší hru 2 × 0,20 = 0,40 Kč atd.
Hra
Ve hře se jednoduše soupeří o to, která strana uhraje více bodů. Jak bylo uvedeno, body získává hráč (strana), který ve štychu (hromádce) sebere bodovanou kartu. Těmi jsou esa a desítky (za 10 bodů), dále lze 10 bodů získat sebráním posledního štychu (ultima) a body je možné navýšit pomocí hlášek (trumfová za 40 bodů, netrumfová za 20 bodů). Vyhrává strana, která má na konci hry více bodů.
Pomocí hlášek se některé straně může podařit získat sto či více bodů, a pak mluvíme o tzv. tiché či neohlášené stovce. Za tichou stovku vítězná strana obdrží dvojnásobek sázky, za kterou se hrálo a za každou desítku nad stovku opět dvojnásobek sázky.
Mimoto lze uhrát i tzv. tichou sedmu, pokud hráč trumfovou sedmou (kterou neohlásil) vezme poslední štych. Náleží mu pak platba za tichou sedmu. Naopak, pokud by byl nucen hrát sedmu v posledním štychu a neuhrál ji, musel by ji zaplatit (eventuelně i jeho spoluhráč) – zabitá sedma.
Sedma
Hráč, který ohlásí sedmu, se zavazuje vzít poslední štych trumfovou sedmou a současně vyhrát hru, tj. získat více bodů než protistrana. Sedma i hra se flekuje zvlášť. Například hráč oznámí sedmu, ale protistrana dá flek na hru, flek na sedmu nebo flek na obojí.
Závazek uhrát sedmu není splněn, pokud hráč, který ji ohlásil, je nucen hrát trumfovou sedmou dříve než v posledním štychu nebo když má protistrana v posledním štychu jakýkoliv trumf, který sedmu, jakožto nejslabší trumfovou kartu, přebije.
Hráč, který chce hrát sedmu nebo lepší sedmu, musí mít sedmu na ruce. Bez toho nelze sedmu ohlásit. Sedmu obvykle hlásí aktér, má-li dostatek trumfů (či obecně dobré karty) a sedmu na ruce. Nemá-li sedmu, může se však také od obránců dočkat ohlášené sedmy proti.
Stovka (sto)
Stovka znamená závazek hráče (či strany) uhrát alespoň 100 bodů. Je důležité pamatovat, že do tohoto počtu se započítává pouze jedna hláška. Pokud má hráč (strana) trumfovou hlášku (za 40 bodů), musí získat alespoň 60 bodů z 90 možných (připomeňme: 4 esa, 4 desítky, 1 poslední hromádka). Má-li hráč (strana) pouze hlášku v jiné než trumfové barvě (za 20 bodů), musí uhrát alespoň 80 bodů (8 „desítek“).
Z toho vyplývá také logický závěr, že obrana vyhrává, podaří-li se jí získat alespoň 40 bodů, hraje-li se s trumfovou hláškou (protistraně by zůstalo max. 50 bodů + 40 bodů za hlášku = max. 90 bodů = nesplněná stovka), nebo aspoň 20 bodů, hraje-li se s hláškou v jiné barvě (protistraně by zůstalo max. 70 bodů + 20 bodů za hlášku = max. 90 bodů = nesplněná stovka).
Stovku (či stosedmu – viz níže) většinou hlásí aktér, má-li dostatek trumfů (či jinak dobré karty). Dostane-li však slabé karty, může se dočkat od obránců ohlášené stovky proti.
Jak se boduje stovka a počítají hlášky
Příklad 1 – vyhraná stovka
Hráč hraje stovku s trumfovou hláškou (za 40 bodů). Pořadí se mu získat 80 bodů (z 90 možných), tzn. že uhrál 80 + 40 = 120 bodů. Za vyhranou stovku (a uhrané body nad stovku) dostane od každého protihráče 3× sazbu za stovku (1× sazba za 100, 2× sazba za 110, 3× sazba za 120; základní sazba za stovku přitom činí 4násobek základní sázky; pokud by se hrál např. korunový mariáš, vítězný hráč by tak získal 3 × 4 = 12 Kč – o sázkách bude pojednáno níže).
Příklad 2 – vyhraná stovka s dvěma hláškami (tj. jednou započítanou navíc)
Hráč opět hraje s trumfovou hláškou (za 40 bodů). Uhraje 70 bodů, tzn., že splní podmínky pro uhrání stovky, neboť získal 70 + 40 = 110 bodů, navíc ohlásí ještě další netrumfovou hlášku (za 20 bodů), tzn., že celkem získá 70 + 40 + 20 = 130 bodů. Za vyhranou hru obdrží od každého protihráče 4× sazbu za stovku.
Příklad 3 – prohraná stovka
Hráč ohlásí stovku, hraje s netrumfovou hláškou (za 20 bodů). Uhraje pouze 60 bodů (z 90 možných), tzn. že nesplnil „test“ pro stovku, neboť uhrál pouze 80 bodů. Obrana navíc sama ohlásila netrumfovou hlášku (za 20 bodů). Jak dopadne „vyúčtování“ hry? Neuhrané body do stovky se zdvojnásobují a obraně se započítají hlášky. Hráč tedy obraně zaplatí 4× sazbu za stovku (90 bodů = 1×, 80 bodů = 2×, za hlášku 3× a 4×).
Stosedm, stosedma
Hráč se zavazuje uhrát stovku s tím, že poslední štych vezme svojí trumfovou sedmou. Přitom stovka i sedma se flekují a vyhodnocují zvlášť. Na rozdíl od sedmy, stosedm může být ohlášeno, i když hráč nemá trumfovou sedmu na ruce.
Betl (malý)
Betl je závazek hráče, že nevezme ani jednu hromádku, přitom vždy vynáší. Betl se označuje také jako „malý“, právě proto, že se pro něj hráč obvykle rozhoduje, má-li nízké karty (či nemá-li nějakou barvu vůbec). Při betlu má desítka svou obvyklou hodnotu, nehraje se na trumfy. Jestliže hráč vezme byť jedinou hromádku (například proto, že ostatní hráči měli nižší karty nebo neměli barvu, kterou hráč vynesl), prohrává.
Durch (velký)
Durch je závazek hráče, že uhraje všechny hromádky, přitom vždy vynáší. Opět nejsou voleny trumfy a desítka má svou obvyklou hodnotu mezi devítkou a spodkem. Pokud mu obránci seberou jednu hromádku, hra končí a hráč prohrává. Durch se dá hrát obvykle jen s vysokými kartami, proto se někdy nazývá jako „velký“.
Dvě sedmy
Jak název napovídá, touto hrou se hráč zavazuje, že poslední dva štychy (hromádky) vezme sedmami, a to následovně. Hráč například oznámí „Žaludy trumf, zelené tlačí“ a znamená to, že předposlední štych hráč vezme tlačnou sedmou (zelenou) a poslední štych trumfovou sedmou (žaludovou). Princip, že trumfová sedma musí přijít až na konec, zůstává, podobně jako u „jedné“ sedmy. Hráč prohrává, pokud je kterákoliv sedma přebita nebo je-li nucen hrát trumfovou sedmou dříve než v posledním štychu. Dvě sedmy se hrají pouze v licitovaném mariáši. Esa a desítky nesmí být odloženy do talonu.
Sto a dvě sedmy
Sto a dvě sedmy jsou nejvyšší hrou v licitovaném mariáši. Hráč musí splnit oba závazky, tj. předposlední štych vzít tlačnou sedmou, poslední štych trumfovou sedmou a dosáhnout alespoň sta bodů s jednou hláškou. Obě součásti hry se flekují a počítají samostatně.
Tichá sedma a zabitá (tichá) sedma
Vezme-li hráč poslední štych trumfovou sedmou, kterou sám neohlásil, uhrál tzv. tichou sedmu a náleží mu cena tiché sedmy. V opačném případě, hraje-li hráč (neohlášenou) trumfovou sedmou v poslední štychu a je-li některým hráčem přebita, zaplatí cenu tiché sedmy protistraně – zabitá sedma.
Flekování a přijímání sázek
Flekováním se označuje zvyšování sázek v mariáši, přičemž každý flek představuje zdvojnásobení sazby ohlášeného herního závazku. Flekuje se ve směru hodinových ručiček. Hráč nesmí ohlásit flek dříve, než na něj přijde řada – to je považováno za porušení pravidel, tzv. renonc.
Hráč, který je na řadě a nechce flekovat, musí ohlásit „Dobrý/á/é“. Chce-li zvednout sázky, oznámí „Flek!“ s případným upřesněním na co. V mariáši existuje spousta synonym pro flek. Nemají žádný zvláštní význam, vždy jde jen o zdvojnásobení sázek, například: „Flek! – Reflek! – Tutti! – Retutti! – Boty! – Košile! – Kalhoty!“ apod. Pokud by se hrála jen obyčejná hra, sázka by v tomto případě rostla: 2 – 4 – 8 – 16 – 32 – 64 – 128…
Renonc
Renonc je porušení pravidel mariáše. Hráč, který se dopustí renonce, platí pokutu. Hra se obvykle nedohrává, ledaže by na tom poškozená strana trvala (připadalo jí to výhodné). Za prohřešek proti pravidlům – renonc – se obvykle považuje:
- Nectění barvy a přebíjení.
- Zamíchání karet (kromě míchání na samém počátku hry).
- Nahlížení do hromádek (nahlížet se může pouze do poslední hromádky).
- Nedodržení pořadí – při otázce na barvu, při flekování atd.
- Chyba při odložení do talonu.
Hry, které se nehrají
V mariáši nastávají situace, kdy se hra vůbec neodehraje. Nejčastěji proto, že nedojde k zvýšení sázek (například obránci nedají flek na hru). Situace, za kterých se hra v mariáši nedohrává:
- složená hra, například hráč (volící hráč ve voleném mariáši) nabídne, že hru rovnou zaplatí a obránci to akceptují;
- hra bez fleku – obránci nedají flek (namísto toho hlásí „dobrá“);
- sedma bez „fleku na sedmu“ nebo bez „re na hru“ – oznámi-li hráč sedmu, obránci mohou hru složit („dobrá“) a zaplait – nehraje se nebo dát flek na obojí a hraje se nebo dát flek na hru, a pokud jej hráč nepřijme slovy „re na hru“, hra se také neodehrává a je zadarmo;
- ložené hry.