Hazardní-Hry.eu
Hazardní hry › Užitečné › Hazardní hra – definice

Definice hazardní hry a její kritéria

Definovat přesně hazardní hru není zrovna jednoduchý úkol, zvláště pak s ohledem na různá legislativní či regulatorní opatření – spadá pod ně určitá hra, či nikoliv? Uvedeme si obecnou definici hazardní hry a ještě důležitá rozšiřující kritéria, jimiž jsou především skutečné sázkové vs. výplatní poměry, míra náhody vs. dovednost a výše sázek. Podíváme se také na to, co říká český zákon a na možné rozpory.

Obecná definice hazardní hry

Hazardní hra je taková hra, o jejímž výsledku rozhoduje náhoda. Možná bychom před slova „náhoda“ mohli ještě vsunout přívlastek „čistě“ (náhoda). Avšak to je již předmětem polemik, neboť v některých hrách, považovaných za hazardní, hrají větší, či menší roli dovednosti. A dalším diskutabilním bodem je, že i když o výhře, či prohře rozhoduje náhoda, přesto může jít o férovou záležitost (viz příklad níže).

V angličtině se pro hazardní hru používá označení game of chance (hra šancí, náhody). Hra, v níž hrají roli dovednosti, se označuje jako game of skill (hra dovednosti; dovednost, kterou si hráč osvojil). Předmětem sázek jsou nejčastěji peníze, ale teoreticky je možné se vsázet téměř o cokoliv.

Kritéria

V úvodu jsme předeslali tři nejobvyklejší kritéria pro definici hazardní hry. Přesto podle našeho názoru jsou hlavním kritériem sázkové, resp. výplatní poměry. Ostatní dvě kritéria mohou být předmětem politických bojů a zneužitelná (míra náhody) nebo subjektivní (co je vysoká sázka).

Skutečné sázkové poměry vs. výplatní poměry

Skutečné sázkové poměry jsou sázkové poměry odpovídající pravděpodobnosti určité události (uhodnutí čísla v ruletě, padnutí součtu na 2 kostkách, tipnutí všech čísel v loterii apod.), zatímco výplatní poměry nabízené provozovatelem hry (kasino, sázkovka přijímající kurzové sázky) jsou v drtivé většině případů nižší. Rozdíl tvoří dlouhodobou marži provozovatele z dané hry.

Kasino či sázková společnost mají tedy téměř vždy nad sázejícím určitou výhodu. Ostatně, kdyby to tak nebylo, tak by kasina nemohla vůbec existovat. Výhodnost a nevýhodnost sázky – platí zde, že co kasino získá, to hráč ztratí a obráceně – se dá spočítat na základě očekávané hodnoty.

Za hazard považujeme právě to, že hráč dobrovolně přistupuje na to, že pravděpodobnost hraje proti němu a přitom věří, že díky štěstí se mu podaří tuto nevýhodu zvrátit a vyhrát. To může být samozřejmě pravda, ale čím déle hráč bude hrát, tím více se jeho výsledky budou blížit dlouhodobému průměru, jenž je z jeho pohledu záporný. Jak moc, to záleží na konkrétní hře a sázce.

Příklad

Něco jiného je, budete-li s kamarádem hrát třeba kostky, například způsobem, že padne-li na obyčejné šestistěnné kostce 1, 2, 3, zaplatí vám kamarád 1 Kč, padne-li 4, 5, 6, zaplatíte 1 Kč Vy jemu. Samozřejmě předpokládáme absolutní poctivost, a že kostka je dokonale symetrická (každé ze šesti čísel může padnout se stejnou pravděpodobností). Pravděpodobnost, že vyhraje kdokoliv z vás je 0,5:0,5 a výplatní poměry jsou rovněž stejné 1 Kč ku 1 Kč. Dopouštíte se hazardu?

Odpověď by mohla znít: ano, něco mezi, ne – s následující argumenty, na základě nichž si můžete závěr učinit sami. Ano, berete-li, že hrajete hru, jejíž výsledek záleží čistě na náhodě. Něco mezi, protože záleží na tom, jak dlouho budete hrát (resp., kolik her odehrajete). Ne, protože jde o tzv. férovou sázku, kdy očekávaná hodnota (Expected Value – EV) pro oba hráče je nulová (EV = 0). Každý z obou hráčů může s pravděpodobností 0,5 vyhrát 1 Kč a se stejnou pravděpodobností prohrát 1 Kč, tedy EV = 0,5 × 1 Kč + 0,5 × (-1 Kč) = 0.

Zahrajete-li si s kamarádem několik her, může se stát, že jeden z vás bude mít štěstí (druhý smůlu), jeden tedy vydělá, druhý prodělá. Avšak čím více her odehrajete, tím více se budete blížit výsledku nula. Jde o dlouhodobý průměr, ke kterému bude vaše hraní směřovat – ani jeden z vás nevydělá, ani neprodělá. Není možné mít pořád štěstí, nebo pořád smůlu. Zaručuje-li vám matematicko-statistický aparát nulový výsledek (v dlouhém období), je možné hovořit o hazardu? Domníváme se, že nikoliv.

Nyní se představte situaci, že byste kamarádovi nabídli stejnou hru, ale s tím, že pokud vyhrajete, dostanete od něj 1 Kč a pokud prohrajete, vyplatíte mu pouze 90 haléřů (0,90 Kč). Možná si říkáte, že proč by na to přistupoval, ale je to stejná situace, jako když hráč přijde do kasina. Zde to můžete brát třeba jako hec, že vás kamarád stejně porazí.

Očekávaná hodnota z Vašeho pohledu je: 0,5 × 1 Kč + 0,5 × (-0,90 Kč) = 0,5 Kč – 0,45 Kč = +0,05 Kč, z toho plyne, že EV vašeho kamaráda je -0,05 Kč. V dlouhodobém průměru vyděláte (Váš kamarád prodělá) 5 haléřů z každé vsazené koruny.

Pokud byste odehráli třeba milion her, váš očekávaný výsledek by byl 1 000 000 her × 0,05 Kč = zisk 50 000 Kč. Co Vy získáte, to kamarád prodělá, docílil by tedy ztráty 50 000 Kč. Na tomto principu je založen hazardní průmysl: v tomto příkladu jste Vy kasino a Váš kamarád hráč, který do kasina přijde. Doufá, že bude mít štěstí, i když pravděpodobnost, resp. výplatní poměry, jsou proti němu. Teď je možné hovořit o hazardování z pohledu hráče a o byznysu z pohledu kasina (statistika mu zaručuje dlouhodobý zisk či spíše marži).

Náhoda vs. dovednost

Míra náhodnosti je další kritérium, které se používá pro definici hazardní hry. Vzhledem k předchozí kapitole je možné jej považovat za nadbytečné či zbytečné – tedy v případě, kdy výplatní poměry jsou nižší než ty, které by odpovídaly matematice (pravděpodobnosti). Na jednu stranu je hezké, že mohu svými dovednostmi výsledek ovlivnit, ale v tomto případě by šlo jen o to, jak velká bude moje dlouhodobá ztráta.

Na druhou stranu existují hry, jako třeba Blackjack, kde můžete svými dovednostmi dokonce získat nad kasinem výhodu (EV hráče je kladné, zatímco EV kasina je záporné). Je to možné při nejlepším způsobu hry a tzv. počítání karet. Je to ovšem po všech stránkách náročná technika, kterou kasina nevidí ráda. Ostatně americký herec Ben Affleck byl za počítání karet při Blackjacku z kasina vykázán.

Kdyby všichni hráči v kasinu hráli jen Black Jack, a to nejlepším možným způsobem, všechna kasina by zkrachovala (záporná EV – v průměru by ztrácela malou část z každé přijaté sázky).

Kapitolou samou pro sebe je poker, který byl novelou loterijního zákona z roku 2012 zařazen mezi tzv. „loterie nebo obdobné sázkové hry“ (o tom ještě bude řeč níže). Snahou zákonodárce bylo regulovat hraní pokeru, které bylo téměř výhradně realizováno u zahraničních sázkových společností, které v ČR neplatí daně (a bohužel nemohou, i kdyby chtěly).

Poker, jehož obliba u nás neustále rostla a k velkému zklamání všech hráčů, byl zařazen mezi sázkové hry, protože prý výsledek hraní záleží na náhodě. Více si můžete přečíst v článku Je poker o dovednosti, nebo o štěstí? Nyní uveďme jen následující úvahu ve světle předchozích kapitol: je možné poker považovat za hazard u hráče, který již odehrál například 1 milion her a jeho (dlouhodobá) ziskovost je třeba 6 %? Není na místě mluvit spíš o jeho obchodním modelu s kladným dlouhodobým očekávaným výsledkem? Není náhodou, že dobří hráči vyhrávají a špatní hráči prohrávají!

Výše sázek

Výše sázek je naprosto subjektivní kritérium. Co je/není „moc peněz“ je značně individuální, i když připusťme, že pro „průměrného“ člověka je rozdíl podat si tiket do loterie za pár korun, nebo hrát kostky o 1 milion Kč, auto, dům.

Ten, kdo každý týden sází třeba Sportku, se asi nepovažuje za gamblera, i když jeho očekávaná ztráta v dlouhém období je 50 %! Sázkaři to v tomto případě asi tolik neřeší, protože mohou vyhrát hodně, i když s mizivou pravděpodobností. Na druhou stranu nikde není napsáno, že i sázkař loterie byl nemohl být závislý a nehazardovat s velkou částí svého příjmu. V ruletě je výhoda kasina (u většiny sázek) jen 2,7 %, ale kolo se točí rychleji a sázky budou asi vyšší než u loterií.

Co říká zákon

Česká legislativa pojem „hazardní hra“ nezná. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (ve znění pozdějších předpisů/novel), definuje „hazardní hru“ pro potřeby regulace takto (zdroj: Ministerstvo vnitra ČR, online (PDF), [cit. 2014-02-10]): „Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách...“.

Dále „loterijní zákon“ uvádí asi 9 příkladů, co je zejména (tj. okruh her, které pod loterijní zákon spadají může být širší) považováno za loterii nebo jinou podobnou hru, například číselné loterie, ruleta, hrací přístroje, kurzové sázky apod.

Hned dvě formule (1) „…návratnost (vkladu) se účastníkovi nezaručuje“ a (2) „o výhře a prohře rozhoduje náhoda…“ vyvolávají spoustu otázek.

Vrátíme-li se k naší kostkové hře mezi dvě kamarády, dopouštějí se hazardu? Z matematicko-statistického hlediska a z dlouhodobého pohledu je jejich návratnost 100procentní (EV = 0, nikdo nic nezíská, ani neztratí).

A co třeba nákup akcií, zlata jako investice apod.? Zaručuje se účastníkovi návratnost, když tržní cena akcie může poklesnout?

A co pokerový hráč, jehož návratnost je 106 procent, tj. jeho dlouhodobá míra ziskovosti, měřená tzv. ROI, je 6 %? A to, že patří mezi dobré, lepší či nejlepší hráče není dílem náhody (viz třeba tzv. → variance). Ostatně proto se zejména malé herny a pokerové asociace přou s Ministerstvem financí o to, že poker z definice pod loterijní zákon nepatří (podle novely je de facto možné hrát poker pouze v kasinech, neboť zákon klade milionové požadavky na kapitál provozovatele).

Tak bychom mohli pokračovat dále. Z těchto důvodů považujeme za hlavní kritérium, které vymezuje hazardní hru (či hazardování s penězi), nižší výplatní poměry, než ty, které by odpovídaly pravděpodobnosti. Dodejme ještě, že nejde o nefér jednání vůči hráčům, nýbrž o nutnou podmínku k tomu, aby si vůbec měli kde zahrát.

Mohlo by vás také zajímat